Psycholog a olympionik Milan Studnička o štěstí dětí a výchově
Psycholog Mgr. et Mgr. Milan Studnička je bývalý profesionální sportovec a reprezentant na Olympijských hrách v Salt Lake City 2002.
Po ukončení své sportovní kariéry prošel transformačním obdobím, kdy se zdálo že kvůli zdravotním problémům přestane nadobro chodit. Volný čas při rehabilitaci strávil ve filosofických rozpravách se svým otcem a čtením klasických děl starých filosofů. Díky tomu se rozhodl změnit svoji dosavadní karierní dráhu, vystudoval psychologii a prošel pětiletým sebezkušenostním tréningem.
Nyní pracuje jako lektor a psycholog a ve své praxi se snaží pomáhat mužům, ženám i dětem k tomu, aby prožívali svoji životní radost. Svoji pozornost významnou měrou směřuje k dětem především v projektu Dovychovat.cz. V roce 2019 mu vyšla kniha Každá bolest má svou příčinu, jíž je spoluautorem.
Více o Milanovi Studničkovi se můžete dočíst na webu: www.milanstudnicka.cz
Celý rozhovor s Milanem Studničkou o štěstí u dětí i dospělých:
Podcast Happyence na různých platformách
Zkuste si vyplnit dotazník na téma štěstí
O čem jsme s Milanem Studničkou hovořili?
Milan Studnička pojem štěstí vnímá jako radostné plynutí. Je to stav, kdy nemáme starosti, máme srovnaný život a nemáme nic, co by nás vyčerpávalo a bralo nám energii. Místo pojmu štěstí, používá raději termín „kontinuální radostné naladění“ nebo radostný stav. Spokojenost je pak předstupeň štěstí. Je to stav, kdy se všechno daří.
Jak se pozná, že je dítě šťastné?
Dítě stačí pozorovat a poznáte to. Dítě je od přírody šťastné a nešťastným jej děláme až mi - našimi příkazy, zákazy a tlaky. Pokud je dítě nešťastné, většinou s ním není nic špatně. Problém bývá spíš v rodině.
Základ pocitu štěstí vzniká v dětství
Dítě je přirozeně šťastné a radostné. Pokud ho to neodnaučíme, bude to umět i v dospělosti. Pokud chceme, aby naše dítě bylo šťastné a udrželo si tuto schopnost i v pubertě a dospělosti, nesmíme jeho radostnost blokovat. Musíme primárně pracovat na sobě, abychom byli šťastní my jako rodiče a dávali dítěti dobrý vzor.
Období vzdoru
Období vzdoru je doménou západní společnosti. Vzdor u dětí není přirozený. Je to důsledek našeho tlaku na dítě a špatné komunikace s dítětem. Když dítě vzdoruje, děláme něco špatně. Často na dítě tlačíme, nevnímáme jeho potřeby a neumíme s ním komunikovat tak, aby nám rozumělo. Pokud po dítěti něco chceme, musíme mu to vysvětlit takovým způsobem, aby to samo chtělo udělat. Přesně toto učí Milan Studnička při svých konzultacích v rodinách.
Na co se zaměřit při komunikaci s dětmi?
- První rok života dítěte je pro dítě kritická přítomnost rodičů. Dítě kopíruje atmosféru v rodině.
- Druhý rok života jsou problémem zákazy: „Nešahej na to“, „neber to do ruky“, „to nesmíš“, „to nedělej“. Dítě chce dělat to co my, jen po svém. Zakazováním se s ním pak dostáváme do konfliktu. Dítě kopíruje své rodiče a zákazům nerozumí. Rada je přizpůsobit prostředí tak, abychom nemuseli zakazovat. Např. schovat notebook a před dítětem jej nepoužívat, pokud na něj nesmí.
Co je pro dítě stěžejní
- Dítě musí mít k rodiči DŮVĚRU
- Dítě musí v rodičích cítit SPOLEHLIVOST
Násilí u dětí
Aby byla doma pohoda, jsou potřeba tři dospělí na jedno dítě. Pokud to tak není (v západní společnosti ve většině případů), nedostává se někomu dostatek pozornosti a nastává nerovnováha.
Ideální rozdíl věku dětí
Velkou roli hraje v malých rodinách věkový rozestup mezi dětmi. Nejhorší je rozdíl tří let a optimální je větší než šest až sedm let. Do té doby starší neakceptuje mladšího sourozence. Vznikají spory o pozornost rodičů, závist, násilí, regrese apod. …
Pomáhá rozšířit svoji sociální skupinu o prarodiče, kamarády, komunitu, aby bylo vícero dospělých na jedno dítě a nevznikal problém s nedostatkem pozornosti.
Důslednost – nastavování hranic
Důslednost je důležitá jak pro naše štěstí, tak pro štěstí našich dětí. Děti potřebují u svých rodičů vidět důslednost ve smyslu, dodržování pravidel a plnění závazků. Důslednost může jít i proti dítěti (vyžadování něčeho). Tam musí jít důslednost ruku v ruce s LASKAVOSTÍ, jinak děti budou sice poslouchat, ale budou neurotické, případně budou mít problémy s autoritami. Naopak bez důslednosti budeme vychovávat egoisty a lidi, kteří nevnímají potřeby jiných lidí.
Umění spočívá v tom udržet si nadhled, životní pohodu a zároveň být důslední a laskaví.
Jak udržet hranice bez násilí
Dítě nerespektuje toho, kdo dává povely. Naopak děti mají rády toho, kdo jde příkladem. Lze to tedy provést laskavou formou pozitivním příkladem a komunikací. Rodič musí být vzorem a dítě si jej musí vážit, aby chtělo být jako jeho rodič.
Zjednodušeně řečeno: Pokud něco chceme po dítěti, musíme to dělat taky. V opačném případě děti budou dělat přesný opak toho, co po něm rodiče chtějí.
Musíme si dávat pozor na to, co říkáme dítěti a držet se toho, protože dítě nám vždy věří.
Předávání hodnot - pohádky
Hodnoty se dětem předávají nejlépe pomocí pohádek. Vyprávění pohádek před spaním je výborný prostředek, jak dítěti nenásilně komunikovat důležité věci.
Pro nejmenší děti jsou optimální příběhy reálných lidí. Pohádkové bytosti jsou vhodné až ve vyšším věku, kdy jsou děti už schopny abstrakce.
Sebekázeň při výchově
Sebekázeň se dá budovat tam, kde nám to dává smysl. Dobré je požádat partnera/ku o pomoc. Vhodné je číst a trénovat na sobě - klidně od těch nejjednodušších věcí.
Time management při výchově dětí - sebereflexe
Pokud se necítíme dobře se současným rozložením času, je důležité se zastavit a udělat si sebereflexi. Milan Studnička doporučuje si vše sepisovat, sumarizovat. Ideální je si sednout, dát si alespoň půl hodinky, třeba i skleničku vína a zamyslet se, kde nejsem spokojený/á. Dál popřemýšlet nad tím, co by se s tím dalo dělat, a pokud to nějak lze změnit k lepšímu, řešit to. Může se to opakovat každý týden, a poměry práce/rodina/koníčky/atd. se mohou měnit podle potřeby.
Rada Milana Studničky zní: Koníčky počkají, kamarádi počkají, atd…, jen dítě nepočká. Co zanedbáme za první roky dítěte, už nedoženeme. Pokud se do puberty nevyvine a neudrží důvěra dítěte k rodiči, už na dítě nebudeme mít žádný vliv.
Co můžeme udělat pro své štěstí jako rodiče?
- Vyřešit si minulost
- Komunikovat – neustále čistit komunikaci
- Vyhodnotit si, co mi bere energii (sebereflexe) a ŘEŠIT
- Jít pořád dopředu
Sebereflexe
Vzít si tužku a papír, zalézt si na dvě hodiny, udělat si pohodovou atmosféru a vypsat si:
- Co mě v mém životě zatěžuje?
- Co mě trápí?
- Co mohu udělat pro to, abych to změnil?
Jakou literaturu doporučuje Milan Studnička?
Kromě své knihy „Každá bolest má svou příčinu“, doporučuje Milan Studnička, stejně jako Happyence.com v seznamu zajímavých knih o štěstí, knihu „Kniha radosti“ - Dalajlama XIV., Desmond Tutu, Douglas Abrams. Jako velmi zajímavou knihu k výchově dětí a vzdělávání státním vzdělávacím systémem, doporučuje knihu „Držte si své děti“ od Gordona Neufelda a Gábora Maté.
Milan Studnička vzkazuje:
„Neberte se v životě moc vážně, nezlobte se na sebe, když uděláte chybu. Nemyslete si o sobě moc, když se Vám daří. Udržte si takovou pohodovou životní pokoru, životní nadhled a snažte se dělat věci, které mají smysl pro druhé. Pak Vám garantuji, že se vám bude v životě žít hezky.“